Turistika

Svinita
Srbská vesnice u Dunaje je napojena na modrou turistickou trasu z Eibenthalu.

První písemné zmínky o osídlení pochází z 24. února 1430, kdy se Sviniţa objevuje v listině Řádu německých rytířů, která představovala inventář dunajských pevností převzatý od johanitských rytířů. Pevnost Sviniţa se nacházela na kopci a poté, co byla kvůli nedostatku vody opuštěna, byla zbořena a později byl kámen použit na stavbu nového opevnění sestávajícího ze tří slepých ulic, které měly důležitou roli při zastavení nájezdů Turků přes Dunaj. Dvě věže jsou stále viditelné na cca. 4 kilometry od současné polohy obce, na břehu akumulačního jezera. Když jeho voda klesne, je vidět i základ třetího.

Tri Kule
Vodami Dunaje částečně zatopená hradní zřícenina pocházející z roku 1439. Narazíte na ní kousek za srbskou vesnicí Svinita.

Traskavec
Krásná vyhlídka u Dunaje ve výšce 755 m.n.m. Bývalý strážný kopec kde hlídkovali vojáci rakouska uherska při střežení Dunaje a turecké invaze po něm. Cesta na něj vede i z vesnice Eibenthal, která se odbočuje z červené značky vedoucí na Bígr. Z Eibenthalu je to až na vrchol přibližně 13km.

Eibentál
Založen v roce 1827. Krásně zasekaná obec v táhlém údolí leží ve výšce 400 m n. m. V roce 1912 zde byl vystavěn římskokatolický kostel, který je zasvěcen sv. Janu Nepomuckému a vysvěcen byl na sv. Havla. Eibenthal po důlním neštěstí v Ujbányji v roce 2005 udělal největší pokrok ze všech vesnic. Vyznačilo se zde mnoho turistických cest a připravily nové cíle (Cucujova, Znamana, Svinita, mlýnky). V současné době zde žije necelých 300 obyvatel a jako do jedné z mála vesnic se v současné době vrací mladí krajané.

Cucuiova 
Vyhlídka u Eibenthalu s výhledem 360° s ve výšce 754 m.n.m, ze které je krásně vidět na “dunajský” mys i Známana.

Známana
Poslední salaše a políčka patřící k Eibentálu s nádherným výhledem do tří světových stran, zejména na Dunaj a na „Kazany“ (dunajské soutěsky). Leží ve výšce 800 m n. m.

Kopřiva
Nejvyšší kopec jižní části českého Banátu s trochu zarostlým vyhlídkou na Bígr, vede přes něj kratší cesta na Eibenthal. Na vyhlídku je potřeba vystoupit skrze značenou červenou trasu (z pohledu Eibenthalu doprava). Ideální piknikové místo!

Kovárna
Legendami opředený kopec zdvihající se nad Eibentálem do výšky 620 m n. m. Na jeho úbočí již několik let vlají vlajky Rumunska, České republiky a Evropské unie. Kousek pod nimi je pak kameny vyskládán nápis vesnice Eibenthal.

Decebal
Skalnatá socha v dunajské zátoce Mraconia táhne v posledních letech tisíce Rumunů do této oblasti nejužšího místa na spodním toku Dunaje. Decebal byl poslední dácký král, který vládl v letech 87 až 106.

Dunajská soutěska
Malé a velké kotle CAZANELE MICI („Malé kotle“) – První část soutěsky sevřená vápencovými horami Ciucaru Mic na rumunské a Mali Štrbac (626 m) na srbské straně, dlouhá 3,6 km. Při výjezdu ze soutěsky je na pravé, srbské straně nad vodní hladinou umístěna „Tabula Traiana“, nápis zaznamenávající údaje o stavbě římské silnice do Dácie v rozmezí let 33 př. n. l. a 106 n. l. Na protější, rumunské straně u ústí potoka Mraconia vytesali horolezci do strmé, 110 m vysoké skály obří reliéf tváře dáckého krále a vojevůdce Decebala. Reliéf vysoký 55 a široký 25 m navrhl rumunský podnikatel, spisovatel a historik Josif Constantin Dragan (1917–2008). CAZANELE MARI („Velké kotle“) – Druhá část soutěsky, dlouhá 3,8 km, sevřená mezi horami Ciucaru Mare a Veliki Štrbac (768 m). V nejužším místě je šířka vodní hladiny jen 170 m, zatímco před vjezdem do soutěsky se poblíž obce Sviniţa vodní hladina rozšíří téměř na 2 km. 

Jeskyně Ponicova
Skoro 400 m dlouhá jeskyně poblíž střediskové obce Dubova, s vyústěním přímo do Dunaje, leží přímo na potoce Ponicava. Jeskyni vévodí rozlehlý dóm o výšce okolo 20 m. Posledních 30 metrů jeskyně je zatopeno, ale je možné proplavat až do Dunaje. Nedaleko je jeskyně Veteránů (Veterani). Celá oblast je proslavená boji císařského vojska s Turky v 18. století a píše o ní Alois Jirásek ve své povídce Na krvavém kameni. Kdo nečetl, prohloupil!

Bígr 
Obec byla založena v roce 1827 ve výšce 500 m n. m. Celá vesnice je vystavěná ve tvaru kříže. V centru stojí římskokatolický kostel, vybudovaný v roce 1876 k poctě svaté Trojici, posvěcen na svátek sv. Havla. Tato vesnice dříve spadala pod vojenskou posádku v Berzásce. Kolem Bígru se dá prozkoumat mnoho povrchových štol a probádat již zrušenou úzkokolejku, který svážela z místních lesů dřevo až k Dunaji. Jde zde zanecháno několik krásných kamenných mostů. V této vesnici je také muzeum naivního malíře Josefa Řeháka (v levotočivé zatáčce) směrem od Eibenthalu, je zde možné se po dohodě s místními domluvit na prohlídce (muzeum je obydlené).

Gernik
Místo osídleno roku 1827. Vesnice leží ve výšce 450 m n. m. V letech 1856–1858 zde byl postaven první český kostel v Banátu. Vysvěcen byl na svátek sv. Havla k poctě sv. Jana Nepomuckého. V roce 1937 zde žilo 1400 obyvatel, což byla nejpočetnější česká komunita v celém Rumunsku. V současné době zde žije přes 250 obyvatel. Funguje zde škola, kam jezdí vyučovat český učitel ze Svaté Heleny. Na návsi je velká hospoda U Piečků, kde se můžete občerstvit točeným pivem. Před pár lety zde byl otevřen místní skanzen.

Rovensko
Nejvýše položená česká vesnice, spadá pod střediskovou obec Sopotu Nou, leží v západní části Almášských hor přímo na jednom z hřebenů přibližně ve výšce 750 m n. m. Vesnice byla založena roku 1827. Římskokatolický kostel Neposkvrněného početí Panny Marie pochází z roku 1922. V současné době zde žije asi 70 osob. Rovensko nabízí ten nejkrásnější výhled na Banát, jaký si lze představit. Cesta sem vede z několika stran, z Gerníku, Bígru i od Dunaje. 

Svatá Helena 
Jedná se o nejstarší dochovanou českou obec v oblasti, byla založena v letech 1824–1825. V okolí vesnice je mnoho jeskyní, závrtů a propastí, typických pro krasové oblasti. Převládá zde vápenec. Turisticky nejznámější česká vesnice utrpěla v posledním desetiletí stavbou větrného parku italské společnosti Enel. Téměř třicet turbín zde změnilo okolí k nepoznání a značně tak zasáhla do dalšího turistického rozvoje. 

Sv. Ladislav
Zřícenina hradu Sv. Ladislav pocházející z 15. století stojící na vrchu Cule.

Šumice 
Vesnice osídlena roku 1828, v té době spadala pod vojenskou posádku v Petnicu. Římskokatolický kostel, postavený roku 1888, byl zasvěcen sv. Jáchymu a Anně a posvěcen na sv. Havla. V současné době zde žije nejmenší komunita o počtu přibližně necelých třiceti osob. Šumice je položena severně od spojnice mezi ostatními českými vesnicemi a především právě proto zde turistika víceméně nefunguje. Cestu do Šumice je dobré si rozvrhnout na dva dny, cesta vede kolem nejvyšší hory Banátu, Svinicea Mare.

Železná vrata
Je název pro přehradu, vodní nádrž, ale i soutěsku na konci středního toku Dunaje mezi Rumunskem a Srbskem. Přehrada byla vybudována v letech 1964–1972 a je nazývána podle soutěsky Železná vrata. Nádrž tvoří část hranice mezi Rumunskem a Srbskem. Je využívaná k plavbě typu řeka-moře a naopak. Přehrada je vysoká 63 m a dlouhá 1200 m, s hydroelektrárnou o kapacitě 2100 MW, po dokončení zvedla hladinu Dunaje o 33 metrů.

Herkulovy lázně (rumunsky Băile Herculane), je rumunské město v župě Cara-Severin. Je známo především starobylými římskými lázněmi. Dostalo své jméno podle legendy, jež praví, že Herkules si vyléčil rány, které mu způsobila Hydra, koupelí v místních pramenech.  První lázně zde zřídily římské legie, které obsadily starodávnou Dacii. Ad Aquas Herculi Sacras nebo-li Svatá voda Herkulova léčila nejen vojáky, ale také římské úředníky a aristokraty. Pozdější nadvláda Turků a Rakušanů památky na toto období sice překryla jinými stavbami, ovšem dodnes se například v hotelu Roman můžete vykoupat v bazénku, který je dva tisíce let starý. Při vykopávkách se v okolí našlo i šest Herkulových soch. Bronzová kopie jedné z nich dodnes zdobí historické náměstí.